Alzheimer přichází pozvolna
„Nemoc začíná lehkou formou. Zapomínání je tu a tam běžné u každého z nás, mnohdy za to může nervové vypětí a stres,“ uvádí primář neurologie Petr Geier. A kde je ta hranice mezi běžným zapomínáním a příznaky Alzheimerovy choroby? „Obecně platí, že nemoc to začíná být ve chvíli, kdy to ovlivňuje náš život. Kdy nejsme schopni fungovat adekvátně našemu věku,“ pokračuje MUDr. Petr Geier. U pacientů, kterým je diagnostikována Alzheimerova choroba, dochází k postižení spánkového laloku, kde se nachází hlavní paměťová funkce. Té oblasti se říká hipokampus, tvarem připomíná mořského koníka a hraje důležitou roli při uchovávání nových informací a orientaci v prostoru. V této oblasti dochází ke zvýšenému zániku mozkových buněk, a to způsobuje poruchy paměti i ztrátu orientace nejen prostorové, ale i situační, kdy se má člověk adaptovat na nějakou změnu. „Pacient se tak přestává orientovat v cizím prostředí a jak nemoc pokračuje dál, přestává být soběstačný i ve známém prostředí, až není schopen se sám o sebe postarat anebo se identifikovat, ztratí takzvaně sebe sama,“ vyjmenovává stadia onemocnění primář neurologického oddělení a dodává, že ačkoliv se jedná o onemocnění nevyléčitelné, dá se mu předejít zdravým životním stylem nebo včasným léčením civilizačních nemocí, jako jsou například vysoký krevní tlak, cukrovka nebo nemoci srdce.
Pořád jsem to já?
„Pokud nemoc zachytíme včas ve fázi takzvané mírné kognitivní poruchy, běžné fungování lidského života to tolik neovlivní. V takovém případě můžeme odstranit faktory, které průběh nemoci zhoršují, ale zastavit ji nebo úplně vyléčit nelze,“ přiznává Petr Geier. V těžších stadiích nemoci se u pacientů mohou objevit takzvané delirantní stavy, pro které je typický neklid či agresivita, která nejčastěji směřuje proti těm, kteří jsou na blízku, kteří o tyto pacienty pečují. „I proto ta péče o nemocného nemusí být jednoduchá. Záleží, jaké máme k dispozici podmínky. Je důležité, aby prostředí obsahovalo prvky, které pacient důvěrně zná, a on tak získal jistotu,“ říká neurolog a dodává, že agresivita se dá mírnit i medikací, ale to už je v režii lékaře. Ti, kteří o někoho s pokročilým „Alzheimerem“ pečují, mají v dnešní době už řadu možností pomoci. „Existují Alzheimer centra, například i ve formě stacionářů. To je typ odlehčovací péče, kdy se o nemocného postarají ošetřovatelé alespoň na pár hodin denně,“ poznamenává lékař.
Trénujte mozek
U Alzheimerovy choroby je důležitá prevence. „Zdůraznil bych aktivní přístup, část potíží je ovlivnitelná naším životním stylem. Doporučuji nekouřit, chodit na pravidelné lékařské prohlídky, a pokud už nemoc propuká, nespoléhat na zázračný lék, ale zaměřit se na sebe, na svoje možnosti,“ radí primář Geier a dodává, že u léčby tohoto onemocnění se osvědčila behaviorální terapie: „Jednoduše řečeno, trénujte mozek. Je dobré zůstávat v kontaktu s okolním světem a reagovat na vnější podněty. Kupodivu pomáhají i moderní technologie, které se neustále vyvíjejí a my s nimi musíme držet krok. Naopak luštění křížovek je příliš mechanická záležitost, která velký vliv na povzbuzování mozku nemá.
Neméně důležité jsou mezilidské vztahy. „Pokud má člověk kolem sebe vybudovanou kvalitní sociální síť, má to velmi příznivý vliv na průběh nemoci,“ vyzdvihuje primář neurologického oddělení. „Důležité je zůstat aktivní, nevzdávat se svých koníčků, právě naopak. I pacient s takovým onemocněním by měl vyhledávat to, co ho baví, zaměstnávat mozek i tělo,“ uzavírá myšlenku lékař s tím, že život pacienta s Alzheimerovou chorobou se sice nevyhnutelně promění, ale rozhodně touto diagnózou nekončí.
