O každém chirurgovi se říká, že miluje skalpel a řezání – vy jste ovšem v tomto směru světlou výjimkou, protože už téma vaší disertační práce (laparoskopická versus klasická operace tříselní kýly) nasvědčovalo, že jste nakloněn spíše neinvazivním chirurgickým metodám – dospěje jednou medicína do fáze, kdy už skalpel nebude zapotřebí?
I laparoskopická chirurgie pracuje se skalpelem, řezy jsou ovšem podstatně menší, než při klasickém postupu, proto je laparoskopická chirurgie pro pacienta šetrnější. Laparoskopie není jiná chirurgie, je to pouze jiná cesta k dosažení výsledku, tedy k uzdravení nemocného. Aby byl chirurg dobrým laparoskopickým chirurgem, musí být ještě lepším chirurgem klasickým. Laparoskopický přístup totiž znamená v podstatě provedení stejné operace, jen metodou, která je pro chirurga podstatně náročnější.
Co způsobilo váš příklon k neinvazivní medicíně – byl to osobní zážitek, nebo vliv některého z vašich pedagogů?
Začal jsem se seznamovat s laparoskopií v roce 1994, tehdy to byla úplně nová metoda. Starší chirurgové jí příliš nedůvěřovali a často ji přenechávali mladším. Což jsem byl tehdy já. A měl jsem vlastně štěstí, protože jsem se v tomto oboru našel. A mám radost, že jsme se vypracovali mezi absolutní špičku - chirurgické oddělení CHN je už dlouhá léta školícím pracovištěm pro chirurgy z celé republiky.
Hned po maturitě na pardubickém gymnáziu jste se rozhodl pro medicínu – to byl důsledek rodinné tradice, nebo váš osobní zájem?
V naší rodině byli všichni právníci, žádný lékař. Ale já jsem už dětství věděl, že chci tuhle práci dělat. Byl jsem o tom přesvědčen a šel jsem za tím.
Měl jste nějaký vzor, předobraz?
Vzor snad ani ne, ale jako kluk jsem četl knihu, v níž byla popisována první transplantace srdce, provedená Jihoafrickým chirurgem Christiianem Barnardem. Už nevím, jak se ta knížka jmenovala, ale v tu chvíli jsem o medicíně začal hodně vážně přemýšlet. Každý medik chce být od začátku chirurgem, ale po čase zjistí, že je to velmi náročná disciplína, takže nakonec zůstanou jen nejsilnější a nejhouževnatější.
Kdy jste se pro chirurgii rozhodl vy?
Já jsem ale v úplném prvopočátku chirurgem být nechtěl, snil jsem o tom, že budu lékařem na zaoceánské lodi. Chirurgie mě oslovila později, protože je to poměrně akční obor, ve kterém jsou rychle vidět výsledky vaší práce. Pokud jste dobrý chirurg, nemocný se rychle uzdraví. Jestliže je to naopak, také to hned zjistíte. To mě tenkrát nadchlo a baví dodnes.
Jste členem evropské asociace laparoskopických chirurgů i členem americké společnosti pro laparoskopickou a endoskopickou chirurgii, takže můžete srovnávat: jak si stojí česká lékařská věda v těchto oblastech?
Česká medicína (a nejen lékařská věda) si ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi nebo Spojenými státy stojí velmi dobře. Odlišné jsou ale podmínky, ve kterých lékaři pracují. Nemluvím teď jen o platech – spíš o zázemí a určitém klidu, potřebnému k práci. Naši doktoři odvádějí ve skromném vybavení velmi dobrou práci a v poměrně vysokém tempu, zatímco zahraniční lékaři pracují v mnohem větším klidu. Je jich víc a mají lepší vybavení.
Srovnávat nemá cenu – všichni to dělají s tím nejlepším úmyslem a svědomím.
Jste také pedagogem – co vám tato profese přináší?
Pedagogická práce mě nesmírně obohacuje,protože na přednášky se musí člověk připravit, což znamená oživit si něco, co už zčásti zapomněl. Také musím komunikovat s mladými lidmi, kteří jsou velmi bystří a často kladou velmi dobře cílené otázky. Mají sice jiný názor na život a na svět, než jsme v jejich věku měli my, ale všechno zkoumají do hloubky, což je fajn.
Mají to jednodušší?
Nemají – musejí studovat stejně, jako jsme museli my, komplikovanější to možná mají při hledání uplatnění. Medicína je ale v základu pořád stejná: je to neustálé vzdělávání, kontinuální nepřetržitý proces. Nelze skončit se studiem a ustrnout.
Je v České republice dostatek mediků?
Myslím, že ano. Často se svých studentů ptám, co budou po škole dělat, a hodně jich tvrdí, že chce odejít do zahraničí. Mají výhodu v tom, že mohou absolvovat v cizině stáže v rámci výměnných pobytů. Bez problémů se domluví kdekoliv, jsou jazykově vybaveni. Mladí lidé žijí v kosmopolitní době, podle mne jde o normální vývoj. Lidé migrují a nemyslím, že by to bylo špatně. My jsme takovou možnost neměli.
Chrudimská nemocnice pod vaším vedením prochází v poslední době velkými změnami, a to i ve vztahu k veřejnosti. Vychází bulletin, ve kterém se lidé dočtou zajímavosti z chodu nemocnice včetně rozhovorů s primáři jednotlivých oddělení. Na 13. května se chystá Den otevřených dveří. Můžete prozradit, co bude jeho součástí?
Chceme veřejnost zaujmout, probudit v lidech zájem jak o naši nemocnici, tak o medicínu samotnou. Připravili jsme proto prohlídky jednotlivých oddělení s odborným výkladem, preventivní vyšetření včetně zjištění krevní skupiny a poradny správné výživy. Součástí Dne Chrudimské nemocnice budou také měřeni BMI, poradna pro sportovní traumatologii nebo měření tlaku a glykémie. Nabídneme i doprovodný program v podobě dětského koutku nebo prezentace činnosti složek integrovaného záchranného systému. Během nich například jednotky integrovaného záchranného systému předvedou ukázky laické resuscitace při nenadálém ohrožení života. A zapojí se i lékárna - veškeré zboží ve volném prodeji bude nabízet se slevou se slevou 13,5 procent, což souvisí s datem konání akce, tedy s 13. květnem. Program trvá od 10 do 17 hodin, vstup, stejně jako prohlídky, poradenství a vyšetření budou zdarma. Bereme to jako propagaci nemocnice, která je určitě pěkná, dělá se tu spousta dobré práce a jsou tu schopní lidé.
Nechal byste se vy sám v Chrudimské nemocnici operovat?
Samozřejmě, loni k tomu navíc došlo, protože mě v Rakousku postihl akutní zánět slepého střeva. Mohl jsem se nechat operovat kdekoli - jsem členem výboru České chirurgické společnosti a mezi chirurgy v České republice mám spoustu přátel a známých, ale přijel jsem do Chrudimi, kde mne operovali kolegové, kteří byli právě ve službě, nevyžádal jsem si žádné konkrétní operatéry. Vše dopadlo dobře, jak vidíte, přežil jsem (smích). Jsem přesvědčen o tom, že úroveň našich zdravotnických služeb je nadstandartní. Máme velmi kvalitní lidi, kteří jsou na to, že pracují v okresní nemocnici, velmi vysoce kvalifikovaní. Dělají svou práci dobře a umějí ji. Proto mají mou plnou důvěru.
Vrátíme se zpět k novinkám v Chrudimské nemocnici. První máj bude dnem, kdy si partnerské páry mohou nechat vyšetřit krev na HIV. Proč jste se rozhodli pro tuto akci právě v den, který je zasvěcen lásce?
Důvody jsou jasné – lidé se sice milují, je ale spousta těch, kteří si následky svých předchozích lásek nejsou zcela jisti. U nás získají velmi rychle výsledek testu, který bude pochopitelně anonymní. Tuto akci jsme zveřejnili na facebooku a podle předběžných ohlasů to vypadá, že bude velký zájem.
Pro partnerské dvojice jste připravili takzvané „náramky přátelství“. Oč půjde?
Málokdo ví, jakou má krevní skupinu. Proto každý, kdo si nechá provést vyšetření, obdrží zdarma náramek v barvě, která odpovídá jeho krevní skupině. Zároveň dostane leták s popisem, jaký kombinace krevních skupin jsou vhodné. Jde o popularizaci dárcovství krve trošku hravou formou. Neříkám, že dárců krve je drasticky málo, ale potřebujeme jich víc. Naše medicína umí transplantovat orgány, ale má jich nedostatek. Lidé by se měli zamyslet nad tím, zda by právě oni mohli dárcovstvím pomoci jinému člověku. Čekatelů v registrech je mnoho a hodně jich umírá jen proto, že se nenajde člověk ochotný pomoci bližnímu. Při dni otevřených dveří se zájemci dozví bližší informace. Málokdo ví, že nemocniční laboratoř je schopna vyšetřit také krev domácích mazlíčků. To jsou velmi zajímavé novinky. Fakt je ten, že u zvířat je cenová kalkulace pro majitele velmi příznivá. Sám mám dva psy a vím, co takové vyšetření běžně stojí. Uvidíme, jak se tato služba ujme.
Vraťme se ještě ke Dni otevřených dveří. Bude zájemce o prohlídku provádět po nemocnici speciální průvodce?
Ano, vyhradíme na to odborníky, kteří odpovědí na všechny otázky návštěvníků. Otevřena budou běžně nedostupná místa, například patologie, která je po rekonstrukci jedním z nejzajímavějších oddělení. Cílem Dne otevřených dveří je podpořit zájem lidí o dění v nemocnici. Jsou takoví, kteří se u nás ocitnou třeba jen dvakrát za život, ale měli by podle mého názoru vědět, jaké služby nabízíme, jak se rozvíjíme, co se u nás děje. Bude interaktivní akce – uvítáme, když se na nás návštěvníci připraví a zapojí se do programu.
Pardubický kraj chystá fúzi okresních nemocnic. Jak na ni nahlížíte?
Pokud se podaří to, co je naplánováno, bude to k prospěchu zdravotnictví v našem regionu. Měl by vzniknout silnější subjekt, který bude mít lepší pozici při vyjednávání s pojišťovnami. Také bude mít silnější pozici na trhu a lepší podmínky pro vzdělávání personálu a proto, jak věřím, bude poskytovat lepší služby. Ale hovoří se o tom, že Chrudimská nemocnice přijde o jedno oddělení, což není dobrá zpráva. Při spojení nemocnic dojde k racionalizaci jejich řízení. Poté přijde fáze restrukturalizace oddělení. Vaše otázka se týká chrudimské neurologie, ale nikdo neřekl, že bude zrušená. Před lety, když jsem tu začínal, se lidé po autonehodě s vážným zraněním kostí a vnitřních orgánů vozili běžně do okresních nemocnic. Dnes se ihned transportují do královéhradeckého traumacentra, kde je k dispozici veškeré personální i přístrojové vybavení, zdravotníci jsou permanentně připraveni čtyřiadvacet hodin denně okamžitě operovat za těch nejlepších podmínek.
S neurologií je to podobné – člověk, který je postižený akutní mozkovou příhodou, má být léčen také v iktovém centru. Což je pracoviště, které je vybaveno diagnostikou a okamžitou možností adekvátně léčit. S chrudimskou neurologií to tak černě nevidím – stále je mnoho pacientů, kteří potřebují doléčit, mají lehčí formy onemocnění páteře nebo hlavy. Takové oddělení na okresní úrovni je potřeba.
Hovoří se ale také o vašich politických ambicích a možném přesunu z medicíny do politiky…
Jsem členem ČSSD, která si mě vybrala jako lídra na post primátora Pardubic. Proto se vynasnažím co nejlépe vykonávat svou práci, připravit se na předvolební kampaň a sestavit s ostatními kolegy program, který naše voliče osloví. Ve svém věku už mám poměrně jasně utvořené názory a denně vidím lidi, kteří se dostávají do složitých životních situací. V sociální politice na regionální úrovni vidím cestu, na kterou bych se jako lékař zcela určitě zaměřil. Postupně jsem došel k názoru, že určitá forma sociálního státu je u nás potřeba. Když je člověk mladý, má pocit, že všechno zvládne sám a bez pomoci druhých. Ale potom začíná přicházet na to, že by bylo dobré, aby se o něj někdo postaral a měl jistotu, že neskončí bez pomoci na ulici, nebo pod mostem.
Pokud by váš program voliče oslovil a měl jste se rozhodnout, co by zvítězilo? Medicína, nebo politika?
Pokud mi voliči dají důvěru, udělám vše proto, abych je nezklamal a funkci bych přijal. Určitý lékařský úvazek bych si ale ponechal. Politici jsou voleni na čtyři roky, ovšem medicína mě provází celý život. Vystudoval jsem ji, mám ji rád a definitivně bych ji nikdy opustit nemohl.
